Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 2 As 64/2013 - 20

(citace)

Jak bylo již výše uvedeno, v oblasti správního trestání jsou na správní orgány kladeny při zjišťování skutkového stavu věci ještě přísnější požadavky, než je tomu v jiných typech správního řízení. Je-li skutková podstata přestupku založena na nedodržení určitých technických parametrů či norem zařízení užitého při provozu konkrétní činnosti (zde technická způsobilost vozidla při jeho provozu na pozemních komunikacích), mělo by být pravidlem, že při zjišťování existence těchto ryze technických nedostatků bude užito odpovídajícího technického vybavení, umožňujícího zjišťované parametry jednoznačně a exaktně verifikovat. V rovině nyní posuzované věci bylo možné procentuelní hodnotu propustnosti skel, jako exaktně měřitelnou veličinu, zjistit za pomoci speciálního přístroje – měřiče propustnosti světla autoskel, jenž je součástí vybavení Policie České republiky. Užitím tohoto technického zařízení by propustnost kontrolovaných skel byla postavena najisto. Tento závěr činí Nejvyšší správní soud při vědomí toho, že v praxi nejsou zmiňovaným přístrojem vybaveny zdaleka všechny hlídky policie, provádějící silniční kontrolu. Nedostatek technického vybavení ovšem nemůže být důvodem, pro který by stát mohl rezignovat na shora vyslovený požadavek, týkající se úrovně dokazování v řízení o „trestním obvinění“, ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.).

Za situace, kdy orgány veřejné moci hodlají užít vůči konkrétním subjektům sankční opatření, je výlučně jejich věcí, obstarat si pro takový postup potřebné technické vybavení, je-li toho pro řádné zjištění skutkového stavu věci třeba. (…) Shora uvedené závěry nicméně nelze interpretovat tak, že by při zjišťování míry propustnosti skel vozidel muselo být vždy nutně užito výše popsaného technického zařízení. (…) Jestliže tedy správní orgány provedou dokazování i za použití jiných důkazních prostředků, na jejichž základě bude zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), nelze takovému postupu ničeho vytknout (ostatně ani v soudním řízení trestním zákon nevyžaduje absolutní jistotu ve věci skutkového stavu-i zde musí jít o skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti – viz § 2 odst. 5 trestního řádu). Pokud tedy bude k prokázání sporné skutečnosti provedena například fotodokumentace, případně její porovnání s fotodokumentací skel odpovídajících požadavkům vyhlášky č. 341/2002 Sb. (za dodržení shodných podmínek při jejich pořizování), může i takové dokazování vést k závěru, že požadované míry propustnosti světla kontrolovaná autoskla nevyhovují. Půjde ovšem spíše o situace výjimečné, kdy bude zjištěné zatmavění skel hrubě překračovat referenční hodnotu (vyhláška označuje za nepřípustnou až propustnost zjevně nižší než 70 %), a tato skutečnost bude prima vista zjevná. (…) Soud dospěl k závěru, že pořízená fotodokumentace (5 barevných fotografií vozidla na CD nosiči, připojeném ve správním spisu) pro jednoznačný závěr o nedodržení podmínek vyhlášky pro propustnost skel u kontrolovaného vozidla nepostačuje. Jakkoli se okna předmětného vozidla (s výjimkou čelního skla) zdají být výrazně tmavší ve srovnání s běžnými vozidly, nelze vyloučit jisté zkreslení, odpovídající vzdálenosti a úhlu, z nichž byly fotografie pořizovány, a světelným podmínkám, které v té době panovaly. Není též možné provést ani srovnání těchto skel se skly jiných vozidel, která se na některých záběrech nacházejí (nešlo by navíc ani zjistit úroveň zatmavění jejich oken). Pokud jde o druhý provedený důkaz - odhad provedený policistou, tedy osobou, u které není důvod zpochybňovat její orientaci v dané problematice, ani tento důkaz pro závěr, ke kterému se dobraly správní orgány (potažmo krajský soud) nepostačuje. Stěžovatel správně poukázal na fakt, že úsudek svědka mohl být zkreslen momentálními světelnými podmínkami a nelze ani zcela vyloučit jeho případnou zrakovou indispozici, či jen chybný odhad.