Při stanovení odměny exektora musí být zohledněno dobrovolné splnění exekuce, byť po jejím nařízení, Nerespektování závazné judikatury Ústavního soudu
Posted on August 17th, 2018
1) Nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 3523/13
(sbírka)
Pokud exekutor a soud nevzali při stanovení odměny exekutora v úvahu skutečnost, že stěžovatelka, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradila, došlo k porušení nejen ústavně zaručené základního práva stěžovatelky na ochranu majetku, ale také jejího práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť nebyla respektována závazná judikatura Ústavního soudu.
2) Nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3507/13
(sbírka)
Skutečnost, že stěžovatel jako povinný nevyužil všech prostředků obrany proti rozhodnutí o platebním rozkazu, a tím důvodnosti nařízení exekuce, nezbavuje soud povinnosti rozhodnout o námitkách proti důvodnosti a výši náhrady nákladů řízení a odměny exekutora v případě, kdy povinný plnil bez vědomosti o nařízení exekuce dobrovolně, bez průtahů a v plné výši dlužné částky bez přímé účasti exekutora, přičemž předtím svým postupem dal oprávněné zřetelně najevo, že tak učiní.
3) Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2469/12
(sbírka)
Pokud exekutor a okresní soud nevzali při stanovení odměny exekutora v úvahu skutečnost, že stěžovatel, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradil, znamená to, že porušili nejen ústavně zaručené základní právo stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny, ale také jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a v důsledku i čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť nevzali v úvahu závaznou judikaturu Ústavního soudu týkající se aplikace vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
4) Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1787/11
(sbírka)
Při stanovení výše odměny soudního exekutora, má-li tato dostát požadavkům vyplývajícím z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a ochrany vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny, je třeba zohlednit jistý stupeň dobrovolnosti ve splnění vymáhané povinnosti, byť k němu došlo až po nařízení exekuce, avšak stále před jejím vynuceným provedením. Nastane-li takováto situace, tato zásada by se měla aplikovat tím způsobem, že soudnímu exekutorovi náleží odměna v poloviční výši podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, (dále jen „exekuční tarif“). Toto pravidlo se přitom uplatní i pro případ, kdy se odměna exekutora stanoví podle § 6 odst. 3 exekučního tarifu v minimální výši 3 000 Kč, a to bez ohledu na to, zda se pro určení této odměny v konkrétním případě použije exekuční tarif ve znění účinném do 31. října 2008 nebo až po účinnosti jeho novely provedené vyhláškou č. 330/2008 Sb., kterou bylo vyňato posledně uvedené ustanovení z dosahu § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu.
5) Nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 235/11
(sbírka)
Skutečnost, že dlužník splnil svou povinnost dobrovolně bez přímé exekuce, je třeba zohlednit, neboť základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je výše exekutorem vymoženého plnění. Rozhodující skutečností je to, že pověřenému soudnímu exekutorovi žádné náklady v souvislosti s prováděním exekuce nevznikly, protože stěžovatel svou povinnost splnil dobrovolně, a to ještě předtím, než mu došlo usnesení o nařízení exekuce, tj. daleko dříve, než mohlo dojít k jejímu vynucenému provedení.
6) Nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 1398/12
// tento nález je v Judikátoru uložen samostatně pod názvem "Exekuční soud při rozhodování o námitkách proti PÚNE nezohlednil, že 1) náklady exekuce mnohonásobně převyšují vymáhanou částku, 2) nedošlo ke spojení exekucí, 3) bylo dobrovolně splněno před výkonem, 4) nebyla zohledněna závazná judikatura ÚS"
7) Nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2013,sp. zn. II. ÚS 415/12
(sbírka)
K odměně soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným
Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu ve věcech rozhodování o náhradě nákladů exekuce je patrný důraz na souvislost mezi skutečnou exekuční činností soudního exekutora a vymožením pohledávky, a to při zohlednění aktivity povinného, která není bezprostředně vynucena kroky dotýkajícími se konkrétně majetkové podstaty povinného. Ústavní soud ve vztahu k jakémukoliv rozhodování o nákladech řízení zdůrazňuje, že nesmí být formální a mechanické, ale musí zohledňovat konkrétní okolnosti daného případu.
