Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2740/2008

(citace)

Podstatou právního prostředku odpovědi podle § 10 odst. 2 tiskového zákona je uvést uveřejněné skutkové tvrzení na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou. Dotčená osoba může vlastními slovy vyložit celý skutkový děj, upřesnit některé skutečnosti, které chce, protože je považuje ze svého hlediska za důležité, popř. je doplnit, a tak veřejnosti nabídnout vlastní verzi uveřejněného sdělení.

Je nutno důsledně vycházet ze zákonného požadavku, podle něhož úkolem požadované odpovědi je vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou uvést příslušné skutkové tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit.

V posuzovaném případě tomu tak není (a to ani zčásti). Z odvolacím soudem akceptované odpovědi, jejímž úkolem by zřejmě mělo být právě dotčené skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí žalobce, uvést na pravou míru, resp. neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit, v zásadě jako určující vyplývá sdělení, že žalobce projevuje nespokojenost s dotčenými uveřejněnými informacemi (resp. s nimi nesouhlasí). Ačkoliv je pokládá za nepravdivé, nikterak je tato odpověď nekonkretizuje tak, aby byl splněn předpoklad, že tak veřejnosti nabídne vlastní verzi uveřejněného sdělení, čímž by sám uvedl dotčená skutková tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či tak pravdu zkreslující tvrzení doplnil nebo zpřesnil. Tato okolnost v zásadně problematizuje možnost, aby předmětné žalobě na uveřejnění odpovědi bylo v uplatněném znění vyhověno v důsledku nenaplnění předpokladů vyplývajících z ustanovení § 10 odst. 2 tiskového zákona. Potud se proto dovolací soud neztotožňuje s faktickým závěrem odvolacího soudu, že uvedené znění odpovědi bylo žalobcem uplatněno opodstatněně.