Rozsudek KS v Ústí - pobočka Liberec ze dne 16. 5. 2018, č. j. 59 A 6/2018 - 49

(citace)

Jakkoli v minulosti byla odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5180/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1638/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1712/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2925/2006), byla tato praxe překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, uveřejněným pod číslem 125/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci. Soudy v občanském soudním řízení nemají ale pravomoc uložit orgánu veřejné moci to, co žalobce původně požadoval (tj. zakázat mu pokračovat ve zveřejňování jeho osobních údajů), ani deklarovat, že zásah byl nezákonný, a to ani podle zákona č. 82/1998 Sb., ani podle jiného předpisu soukromého práva. Žalobcem zpochybňovaný úkon (zásah) orgánu veřejné moci vůči jeho osobě totiž není soukromoprávním vztahem, ale vztahem vyplývajícím z veřejnoprávních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 942/2016). Soudy ve správním soudnictví ostatně svoji příslušnost v tomto směru dovodily (srov. žalobcem zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 8 A 46/2017 - 27, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 4 As 46/2016 - 94).