Nález Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13
(sbírka)
K posuzování předžalobní výzvy k plnění v souvislosti s náhradou nákladů řízení
Výzva, třebaže byla vyhotovena s ohledem na požadavek vyplývající z § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, veškeré náležitosti požadované § 142a o. s. ř. splňovala (obsahovala lhůtu k plnění v délce 15 dnů od doručení, byla adresována a doručena žalované a obsahovala i poučení o následcích v případě nezaplacení dluhu ve lhůtě včetně povinnosti hradit náklady řízení). Uvedená výzva, přestože v době jejího zaslání nebyl ještě § 142a o. s. ř. v účinnosti, tak splňovala i z pohledu pozdějších procesních předpisů všechny požadované náležitosti. Pakliže Okresní soud v Kolíně k této výzvě záměrně nepřihlédl a věc posoudil tak, že stěžovatelčino podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro řádné uplatnění práva na náhradu nákladů, byl jeho výklad natolik extenzivní, že se dostal do extrémního rozporu s účelem a smyslem zákona – konkrétně s § 142a o. s. ř. Takové rozhodnutí je třeba i přes jeho bagatelnost a skutečnost, že se jedná toliko o náklady řízení, k jejichž ústavněprávnímu posuzování se Ústavní soud staví zdrženlivě, posoudit jako rozhodnutí porušující právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť i rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu. Ústavní soud ke zrušení napadeného rozhodnutí přistoupil navíc i z toho důvodu, že rozsudek Okresního soudu v Kolíně nepředstavuje pouze ojedinělý náhled na věc, ale týká se i jiných sporů, a má proto i z tohoto pohledu určitý přesah.