Nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. III. ÚS 2429/14
(sbírka)
K posuzování bezdůvodného obohacení pro neuzavření licenční smlouvy s kolektivním správcem autorských práv při užívání rozhlasového přijímače v prodejně
Řízení o žalobě o vydání bezdůvodného obohacení v režimu ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, založené na tvrzení, že prostřednictvím rozhlasového přijímače v provozovně žalovaného docházelo „k veřejné produkci, tj. ke zpřístupňování díla veřejnosti“, trpí nedostatkem spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny též tehdy, pakliže se soud důsledně nezabýval tím, zda provoz rozhlasového přijímače byl vskutku obrácen „k veřejnosti“, resp. vůči ní zaměřenému „sdělování“, a to veřejnosti jak kvantitativně určené ve smyslu „vysokého počtu osob“, tak i vymezené kvalitativně jako k rozhlasové produkci „vnímavé“, což logicky implikovalo potřebu uvážení povahy dotčené provozovny, resp. v ní prodávaného zbožního sortimentu, a tomu odpovídajícího hodnocení, jaký účinek případná hudební produkce na zákazníky pro takový sortiment přicházející mohla mít, resp. zda byla způsobilá působit příznivě ve prospěch dosažení přímého nebo nepřímého obchodního prospěchu žalovaného.