Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 As 100/2017 - 46

(citace)

V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002 - 35, publ. pod č. 287/2004 Sb. NSS; usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 105, též rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006 – 112; ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 – 111; ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008 – 135; ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 10/2010 – 75). Krajský soud postupoval zcela v souladu s uvedenou judikaturou i právní úpravou. Ani Nejvyšší správní soud se proto nemůže zabývat kasačními námitkami směřujícími do samotného rozhodnutí o přestupku.