Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2018, č. j. 62 A 175/2017 - 332, causa O2 Czech Republic a.s. v. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

// Nezákonný zásah úspěšný žalobce spatřoval v dlouhodobé, neprůhledné a nezákonné (mimo jakékoli právní instituty, jež mohou být ve vztahu ke správnímu řízení využity) spoluprací žalovaného s CRS Economics s.r.o. v souvislosti s řízením sp. zn. S109/2011/DP, které vede žalovaný a jehož jediným účastníkem je žalobce.

// Nejdříve si O2 vyjudikovalo, že má právo na informace o obsahu a rozsahu komunikace mezi ÚOHS a CRS Economics s.r.o. (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, č. j. 62 Af 95/2016 - 68, kasační stížnost ÚOHS zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 As 417/2017 - 39).

(výrok)

I. Žalovanému se ukládá povinnost zdržet se poskytnutí či zpřístupnění jakýchkoli informací a dokumentů nacházejících se ve spisu správního řízení vedeného žalovaným pod sp. zn. S109/2011/DP nebo jiného s ním přímo souvisejícího řízení týkajícího se žalobce společnosti CRS Economics s.r.o. vyjma postupu na základě zákonem přímo stanovené povinnosti.
II. Žalovanému se ukládá povinnost zajistit, aby společnost CRS Economics s.r.o. a třetí osoby, kterým by je společnost CRS Economics s.r.o. poskytla nebo jinak zpřístupnila, nedržely nebo jinak neměly přístup k žádným kopiím (v písemné, elektronické či jiné podobě) informací, výstupů, podkladů a dokumentů vztahujícím se ke správnímu řízení vedenému žalovaným pod sp. zn. S109/2011/DP.

(citace)

// Včasnost a přípustnost zásahové žaloby

24. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28.6.2018, č.j. 2 As 357/2017-37, konstatoval, že pokud by zásah žalovaného měl spočívat v poskytování informací v rámci smlouvy z roku 2009, byla by žaloba podaná dne 20.7.2017 opožděná podle § 84 odst. 1 s.ř.s.; pokud by ovšem šlo o zásah trvající, byla by včasná. K tomu je odkazováno na nález Ústavního soudu ze dne 23.5.2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, bod 43. Vědom si tohoto nálezu, zdejší soud hodnotil povahu uvedeného zásahu, vycházel přitom z toho, že je-li (podle Ústavního soudu) držení dokumentů převzatých při místním šetření trvajícím zásahem, pak stejnou optikou je třeba hledět na držení informací jiným subjektem v pozici konzultanta orgánu veřejné moci v důsledku jejich získání od orgánu veřejné moci (tu na základě smlouvy z roku 2009) a jejich následné využívání při odborných výstupech takového konzultanta pro eventuální navazující (dokonce soukromoprávní) spory (tu ve vztahu k řízení před Městským soudem v Praze ve věci sp. zn. 15 Cm 7/2015). Právě proto, že si je zdejší soud dobře vědom toho, že žalobce ani zdejší soud nemá účinný nástroj, kterak nahlédnout „dovnitř" spolupráce na základě smlouvy z roku 2009 a odhalit přesné detaily cesty konkrétních informací od žalovaného až po výstupy ze shora uvedeného znaleckého posudku ani přesné detaily ohledně obsahu a rozsahu takových informací, musí vycházet z toho, že informace jednou získané ze strany CRS Economics s.r.o. na základě spolupráce se žalovaným (ať už součástí těchto informací byly jakékoli údaje o žalobci získané v rámci procesních oprávnění žalovaného při vedení správního řízení sp. zn. S109/2011/DP), jsou ve sféře veřejné moci prokazatelně nejméně do té doby, dokud jsou jakkoli – i zprostředkovaně – využívány, a to i subjekty odlišnými od žalovaného a CRS Economics s.r.o. Nadále rovněž trvá riziko pokračování jejich využívání. Opačný pohled – a tedy dovození opožděnosti žaloby kupř. z toho důvodu, že lhůta pro podání žaloby by měla být počítána od okamžiku, kdy byly informace směrem k CRS Economics s.r.o. ze strany žalovaného předány – by podle zdejšího soudu vykazoval znaky bezpráví. Na věci nic nemění ani to, že konkrétní rozsah informací získaných od žalovaného na základě smlouvy z roku 2009 patrně již nikdy nebude možné zjistit a že žaloba byla zjevně původně motivována zjištěními žalobce ohledně uzavření smlouvy mezi žalovaným a CRS Economics s.r.o. v roce 2014.
25. Žaloba je tedy podána včas.
26. (...) Žalobce tu nemá jiný prostředek ochrany nebo nápravy, a proto je žaloba přípustná.
// Důvodnost žaloby
29. (...) je nesporné, že žalovaný přenáší část své úřední činnosti na cizí soukromou osobu CRS Economics s.r.o., a to výlučně na základě uzavřených smluv mimo jakékoli veřejnoprávní oprávnění. I kdyby se to snad stalo mezi žalobcem a žalovaným sporným, lze to mít za prokázané (zjištění zdejšího soudu ve věcech projednávaných mezi týmž žalobcem a týmž žalovaným sp. zn. 62 Af 103/2012, 62 Af 43/2016 a 62 A 36/2016 a především bod 35. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.6.2018, č.j. 2 As 357/2017-37). Potvrzuje to i samotná smlouva z roku 2009. (...)
30. Jestliže za této situace žalobce spatřuje podstatu nezákonnosti postupu žalovaného v tom, že žalovaný poskytuje „cizím" (a navíc výlučně soukromým) osobám (tu CRS Economics s.r.o.) informace týkající se soutěžitelů, mimo jiné právě žalobce, přičemž nelze vyloučit, že se jedná o informace citlivého charakteru, jež mohou být touto „cizí" osobou zneužity, a to za situace, kdy tato „cizí" osoba nemá stanovenu veřejnoprávní povinnost, jež by odpovídala zákazu zneužití informací, ani nejsou stanoveny veřejnoprávní důsledky jejího porušení, pak s přihlédnutím ke značně širokým procesním možnostem žalovaného, kterak podklady – z nichž část může být takto nekontrolovatelně předávána dál – od soutěžitelů opatřovat, dává zdejší soud žalobci zapravdu, že postup žalovaného, jenž se nakonec může promítat v informační výhodě protistrany při vedení soukromoprávního sporu k újmě žalobce, má charakter nezákonného zásahu, jasně přičitatelného žalovanému.
// Stát se nemůže vyvázat z dodržování svých povinností delegací na jiné subjekty
31. Na shora popsanou praxi žalovaného ve vztahu k nyní posuzované věci musí zdejší soud nahlížet prostřednictvím maximy stanovené v čl. 1 odst. 1 Ústavy, dle které je Česká republika právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka. Jedním z pilířů právního státu je vázanost orgánů veřejné moci právními předpisy. Vázanost státních orgánů právem – byť je tento právní princip inherentní součástí pojmu právní stát – zákonodárce výslovně zakotvil také v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ze zakotvení principu legality – vázanosti orgánu státu právem – v hlavě první (obecná ustanovení) Listiny základních práv a svobod a totožně v hlavě první (základní ustanovení) Ústavy je při aplikaci systematického výkladu zřejmé, že zákonodárce staví tento právní princip mezi stěžejní znaky právního státu. Podle zdejšího soudu pro aplikaci principu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí není vůbec podstatné, zda je státní moc uplatňována přímo státním orgánem či je státní moc delegována na autonomní – na státu nezávislý – subjekt. Podle přesvědčení zdejšího soudu tedy i v případě, kdy je činnost státu delegována na autonomní a na státu nezávislý „soukromý" subjekt, nelze připustit, aby tento nezávislý subjekt uplatňoval státní moc mimo zákonné zmocnění či s využitím informací mimo jasně vymezený právní rámec. Opačný výklad by znamenal, že stát by se – mimo zákonné oprávnění – mohl snadno vyvázat z plnění zákonných povinností delegací na jiné subjekty; takový výklad je absurdní a v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny (mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 25.4.2012, sp. zn. I. ÚS 2989/09).

// Správní orgán nemůže poskytovat informace z konkrétních správních řízení bez zákonného podkladu (odborná pomoc v řízení)

32. Žalovaný tedy podle zdejšího soudu může třetím osobám stojícím vně správních řízení poskytovat či jinak zpřístupňovat jakékoli informace a dokumenty týkající se správních řízení vedených žalovaným v rámci (či pro usnadnění) „spolupráce v řízení" či „odborné pomoci v řízení" pouze na jednoznačném a výslovném zákonném podkladu; proces takového poskytování či zpřístupňování informací a dokumentů nemůže být uskutečňován výlučně na „soukromoprávním základě" mimo instituty předepsané pro správní řízení (výlučně podle vůle žalovaného a třetího soukromého subjektu, tj. „jak se dohodnou"), neboť ve své podstatě jde ze strany žalovaného o součást delegace části jeho zákonem vymezených oprávnění (pravomocí) a povinností na třetí osobu. Zákonným podkladem může být kupříkladu povinnost poskytnutí informací pro odborné posouzení s garancemi plynoucími pro adresáta takových informací z postavení znalce (§ 56 správního řádu), popř. povinnost poskytovat informace podle informačního zákona (zákona č. 106/1999 Sb.), trestního řádu (§ 105 trestního řádu), zákona o bezpečnostní informační službě (§ 19) či snad výjimečně na základě novinářské licence (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27.3.1996, Goodwin proti Velké Británii, č. stížnosti 17488/90). Připustí-li zdejší soud, že je poměrně běžné, že stát či správní orgány využívají technického či jiného zajištění své činnosti soukromými subjekty a že je to spojeno i s přístupem těchto soukromých subjektů k informacím, které nejsou informacemi veřejnými, a že i zajištění činnosti žalovaného může být spojeno s činností expertů, může vyžadovat zpracování posudků či stanovisek, spotřebitelských výzkumů aj., a to i při využití soukromých subjektů (bod 28. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.6.2018, č.j. 2 As 357/2017-37), pak ani tato možnost spolupráce se soukromými subjekty nemůže být založena na tom, že by žalovaný třetím osobám stojícím vně správních řízení poskytoval či jinak zpřístupňoval jakékoli informace a dokumenty týkající se správních řízení vedených žalovaným v rámci (či pro usnadnění) „spolupráce v řízení" či „odborné pomoci v řízení" bez toho, že by k tomu měl jednoznačný a výslovný zákonný podklad (tj. že by mu to zákon výslovně umožňoval).
33. Stát tedy musí být zásadně schopen vést správní řízení a shromažďovat v nich veškerý podklad pro své rozhodování svépomocí (prostřednictvím orgánů veřejné moci). Výjimky musí mít zákonný podklad. Bez toho nelze výkon práv a povinností veřejné správy při vedení správních řízení delegovat na soukromý subjekt (obdobně Nález Ústavního soudu ze dne 10.5.2017, sp.zn. III. ÚS 532/17). Tím je garantována jednak čitelnost postupu žalovaného, ale nadto i ochrana informací před jejich vyzrazením a kromě toho i přístup toho, o jehož informace jde (jehož se týkají), k údajům o obsahu a rozsahu takto poskytnutých informací. Je-li výkon veřejné moci v souvislosti s vedením správních řízení prováděn soukromým subjektem, na který byla práva a povinnosti orgánu státní moci de facto převedena soukromoprávním titulem (kupříkladu právě nejrůznějšími smlouvami o poskytnutí konzultačních služeb), aniž by to bylo založeno výslovným zákonným pravidlem, z něhož by bylo možno odvozovat i limity a povinnosti soukromého subjektu, uvedené garance dány nejsou. Proto je podle přesvědčení zdejšího soudu namístě – aniž by to ovlivňovalo postup ve správním řízení – žalovaného omezit v takto ve své podstatě nekontrolovatelné činnosti, k jejímuž obsahu, rozsahu a výsledkům, a to včetně výsledků projevujících se v možném využití či dokonce zneužití informací získaných třetími subjekty, má subjekt, jehož se taková činnost týká, natolik složitý přístup, jak se v případě žalobce dosud ukázalo ve věcech projednávaných zdejším soudem pod sp. zn. 62 Af 103/2012, 62 Af 43/2016 a 62 A 36/2016. Jde o zákaz poskytování informací „vně" správního řízení vedeného se žalobcem pod sp. zn. S109/2011/DP vyjma zákonem zcela jasně a konkrétně předvídaných situací, jež jednak upravují proceduru postupu pro zahájení takové činnosti a nadto i limity takové činnosti a veřejnoprávní důsledky jejich překročení. Nedisponuje-li žalovaný jako specializovaný správní orgán dostatečnými kapacitami pro řádné posouzení věci svépomocí, může využít zákonných postupů (kupříkladu dle § 56 správního řádu), které umožňují čitelnost toku informací mezi žalovaným a třetí osobou, a tím také umožňují ochranu toho, o jehož informace jde. Zpětně nekontrolovatelné vyvádění informací zcela mimo rámec právem aprobovaných postupů prostřednictvím třetí osoby, jež je soukromým subjektem, podle zdejšího soudu nelze označit jinak, než jako erozi právního státu. Nejde tu přitom podle přesvědčení zdejšího soudu s ohledem na shora rekapitulované okolnosti o nikterak „zbytečně silná slova".
34. Z uvedených důvodů tedy zdejší soud vychází z toho, že poskytnutí či zpřístupnění jakýchkoli informací a dokumentů nacházejících se ve spisu správního řízení vedeného žalovaným pod sp. zn. S109/2011/DP (nebo eventuálně jiného s ním přímo souvisejícího řízení týkajícího se žalobce) společnosti CRS Economics s.r.o., vyjma postupu na základě zákonem přímo stanovené povinnosti, je postupem nezákonným. K tomuto závěru zdejší soud dospívá bez toho, že by musel mít najisto postaveno, jaké „konkrétní" informace získané o žalobci v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S109/2011/DP žalovaný pro splnění smlouvy z roku 2009 společnosti CRS Economics s.r.o. předal (správní spis podle doloženého spisového přehledu ke konci července 2018 obsahuje téměř 12 000 stran a zahrnuje řadu listin, v nichž byly poskytovány informace od žalobce i mnoha dalších soutěžitelů). Proto zdejší soud vyhověl žalobci a takový postup žalovanému podle § 87 odst. 2 s.ř.s. zakázal. Dále zdejší soud podle § 87 odst. 2 s.ř.s. vyhověl žalobci i v jeho požadavku na uložení povinnosti žalovanému zajistit, aby CRS Economics s.r.o. a třetí osoby, kterým by je CRS Economics s.r.o. poskytla nebo jinak zpřístupnila, nedržely nebo jinak neměly přístup k žádným kopiím (v písemné, elektronické či jiné podobě) informací, výstupů, podkladů a dokumentů vztahujícím se ke správnímu řízení vedenému žalovaným pod sp. zn. S109/2011/DP. Uložení této povinnosti má zajistit, aby CRS Economics s.r.o., ohledně níž nebylo prokázáno, že by případný přístup k informacím, výstupům, podkladům a dokumentům vztahujícím se k uvedenému správnímu řízení získala na zákonném podkladu (mohla jej získat nejvýše na základě uzavření smlouvy z roku 2009 ve zcela nejasném procesním postavení v uvedeném správním řízení), jimi nedisponovala „vně" správního řízení, tedy v rámci jakýchkoli svých aktivit, v rámci kterých by byly – a to i případně v neprospěch žalobce – pro ni využitelnými. Uložení této povinnosti má navíc zajistit totéž ve vztahu k jakýmkoli třetím osobám, k nimž by se tyto informace, výstupy, podklady a dokumenty dostaly prostřednictvím CRS Economics s.r.o. Jde o důsledek závěru zdejšího soudu, že jednání žalovaného má charakter zásahu trvajícího, a potřeby takto vzniklý stav napravit. Navíc je zdejší soud přesvědčen, že tímto rozsudkem neukládá žalovanému nic, co by nevyplývalo již přímo ex lege.
comments powered by Disqus
Judikátor

Judikatura na dosah ruky