Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č. j. 10 Ca 322/2008 - 80

(zveřejněná právní věta)

Ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, nelze interpretovat izolovaně, nýbrž v jejich vzájemné souvislosti a návaznosti. Jestliže § 11 odst. 4 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., stanoví, že povinné subjekty dále neposkytnou informace o přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu, lze metodou logického výkladu dospět k závěru, že tento zákaz platí nejen pro orgány Nejvyššího kontrolního úřadu, ale i pro povinný subjekt, u nějž byla kontrola prováděna. Zákonodárce zde míří na věcný obsah a formu informace, jejíž poskytnutí zakazuje, aniž by považoval za právně relevantní skutečnost, od kterého povinného subjektu se poskytnutí informace žádá.