Pokud zákon stanoví lhůtu v délce 22 a půl dne, a současně nestanoví pravidla pro počítání půldenní lhůty, je nutné takovou lhůtu vykládat jako 23 denní
Posted on April 21st, 2019
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 A 11/2002
(zveřejněná právní věta)
Stanovil-li zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v době od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 lhůtu pro poskytnutí informace v délce 22 a ½ dne [§ 14 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 20 odst. 3], pak vzhledem k tomu, že správní řád, jímž se podle § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. řídí počítání lhůt, neobsahuje úpravu pro počítání lhůty půldenní, je třeba takovou lhůtu vykládat tak, že povinný subjekt své povinnosti dostojí, jestliže informaci poskytne nebo vydá negativní rozhodnutí o žádosti v průběhu 23. dne od jejího přijetí.