Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, č. j. 6 As 48/2018 - 35

(zveřejněná právní věta)

Skutečnost, že předsedající při zasedání zastupitelstva obce nevyzve přítomnou veřejnost k vyjádření k programu, není sama o sobě nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., neboť nepředstavuje přímý a závazný zásah do práv jednotlivce. Nezákonným zásahem může být podle okolností postup, kdy předsedající při zasedání zastupitelstva neumožní konkrétnímu jednotlivci realizovat právo dle § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vyjádřit na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem své stanovisko k projednávané věci. Půjde o situace, kdy konkrétní občan požádá o slovo ke konkrétnímu bodu programu nebo v rámci rozpravy před hlasováním o programu a předsedající (či zastupitelstvo) mu neumožní vystoupit výslovným sdělením, uplatněním síly, technickým opatřením (vypnutí mikrofonu apod.), případně jiným obdobným způsobem, a podle okolností též přehlížením. Tyto okolnosti musí být v řízení před soudem prokázány.

(citace)

Pasivní legitimace
Nejvyšší správní soud nesdílí přesvědčení žalobce, že kasační stížnost je třeba odmítnout jako podanou neoprávněnou osobou z důvodu, že Mgr. Studenovský byl k podání kasační stížnosti pověřen městem Ústí nad Labem a nikoliv zastupitelstvem města Ústí nad Labem. Nelze totiž odhlédnout od úzkého propojení mezi obcí a jejím zastupitelstvem. Zastupitelstvo je jedním z orgánů obce (srov. hlavu IV zákona o obcích) a zásadně rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce. Zastupitelstvo může v jednotlivých případech naplnit definici správního orgánu dle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a být tak pasivně legitimovaným v řízení o správní žalobě. Zároveň ovšem zastupitelstvo nemá právní subjektivitu a samostatnou adresu pro doručování a soud tudíž se zastupitelstvem musí komunikovat prostřednictvím příslušné obce. V nyní souzené věci byl Mgr. Studenovský pověřen k podání kasační stížnosti jménem města Ústí nad Labem přímo primátorkou města, která je zároveň členem zastupitelstva, který zpravidla řídí jednání zastupitelstva (srov. též § 91 zákona o obcích).

Za této situace se jeví jako bezúčelný formalismus vyžadovat po změně žalovaného v žalobě doložení nového pověření přímo od zastupitelstva města Ústí nad Labem, které by nadto muselo být vyžádáno opět prostřednictvím města Ústí nad Labem. Nedává ani žádný rozumný smysl, pokud obec disponuje odborným zázemím pro právní zastupování v řízení před soudy (zaměstnanci města, kteří však logicky nejsou zaměstnanci zastupitelstva), zatěžovat výkonem této činnosti přímo zastupitele nebo obecní rozpočet prostřednictvím smluvního zastoupení advokátem.

Poté se Nejvyšší správní soud zabýval pasivní legitimací žalovaného. Ztotožnil se přitom se závěrem krajského soudu, že v souzené věci je pasivně legitimovaným obecní zastupitelstvo a nikoliv jiný subjekt. Je pravda, že orgánem obce je i starosta, resp. primátor, a není tedy vyloučeno, aby v některých případech vystupoval v řízení před správními soudy jako žalovaný správní orgán. V nyní souzené věci je však napadán postup zastupitelstva v průběhu zasedání zastupitelstva, kde starosta (resp. primátorka) vystupuje jako člen zastupitelstva pověřený vedením zasedání. Nastíněný výklad podporuje i argumentace žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti. Osoba, která předsedá zasedání zastupitelstva, se totiž může pro jednotlivá zasedání měnit. Pokud by bylo třeba uložit zákaz v pokračování v nezákonném jednání, takový zákaz by nemusel být v případě uložení konkrétní osobě předsedajícího efektivně vymahatelný.

Merit věci
V neposlední řadě je třeba upozornit, že žalobce namítal v žalobě nezákonný zásah, k němuž mělo dojít porušením ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích tím, že žalobci nebylo umožněno vystoupit v rozpravě k programu zasedání. Výkladem stejného ustanovení v souvislosti s tvrzeným nezákonným zásahem zastupitelstva obce se již Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudcích ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 Aps 1/2008 – 151, ze dne 19. 7. 2007, č. j. 3 Aps 6/2006 – 76, a ze dne ze dne 5. 9. 2007, č. j. 3 Aps7/2006 – 103. Pasivně legitimovaným v těchto věcech bylo vždy zastupitelstvo obce, a nikoliv jeho předsedající.

(...)

Přestože tedy stěžovatel měl vyzvat přítomnou veřejnost též k diskusi k projednávanému programu zasedání zastupitelstva, pouhá absence výzvy předsedající nepředstavuje nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Důkazy, které byly provedeny v řízení před krajským soudem, neprokazují, zda se žalobce hodlal zapojit do diskuze k projednávanému programu zasedání a zda mu v tomto bylo ze strany stěžovatele nějakým způsobem zabráněno.