Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 As 235/2018 - 32

(zveřejněná právní věta)

Kancelář prezidenta republiky nebyla evidenčním orgánem pro vedoucího Kanceláře prezidenta republiky podle § 14 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném do 31. srpna 2017, a nebyla tudíž oprávněna poskytnout oznámení o činnostech, majetku, příjmech a darech (§ 9–11 zákona o střetu zájmů), které jí vedoucí Kanceláře prezidenta republiky předal, jako informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

(citace)

[24] Pokud má být veřejnému funkcionáři zákonem uložena povinnost zpřístupnit státu informace o svých soukromých (např. majetkových) poměrech, musí tento zákon stanovit nejen obecnou povinnost tak učinit, ale musí též vymezit podmínky a způsob splnění povinnosti, včetně toho, komu a jakým způsobem má veřejný funkcionář tyto informace poskytnout. Je též třeba zdůraznit, že podáním oznámení podle zákona o střetu zájmů majetkové poměry veřejného funkcionáře zásadně neztrácejí povahu soukromé informace (osobního údaje - viz dále) a evidenční orgán má povinnost zpracovávat je pouze v souladu se zákonem. Zkrátka a dobře, i adresát informací - evidenční orgán - musí být jednoznačně zákonem vymezen. Z formálního hlediska totiž může činit pouze to, co mu zákon výslovně ukládá (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny), přitom převzetim, uchováváním a zpřístupňováním osobních údajů oznámených veřejným funkcionářem by se nutně stal jejich zpracovatelem se vším, co to podle zákona obnáší.

[25] Zákonodárce zřejmě může na záldadě svého politického rozhodnutí, spadajícího do širšího souboru opatření v rámci boje proti korupci zákonem, přikázat veřejným funkcionářům, aby se, co do své výdělečné činnosti a majetku, zcela "obnažili". Je však třeba důsledné trvat na tom, aby tato povinnost a s ní související nutnost strpět zásahy do tohoto práva v důsledku přístupu veřejnosti k oznámení o majetkových poměrech byly zákonem stanoveny jednoznačně. Tento požadavek zákon o střetu zájmů ve znění rozhodném pro tento případ nesplt'ioval. Šlo o nedokonalý zákon (legem imperfertam): osoba zúčastněná na řízení sice byla veřejným funkcionářem ve smyslu zákona o střetu zájmů a dopadala na ni povinnost učinit příslušné oznámení, zákon však jednoznačně nestanovil, vůči jakému evidenčnímu orgánu. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky tedy z jeho textu nemohl jednoznačně a bez rizika seznat (jak poznamenal i městský soud), kterému orgánu má své oznámení odevzdat, aby splnil svou zákonnou povinnost, a který orgán následně bude toto oznámení uchovávat a zákonem stanoveným zpřístupňovat veřejnosti. Svou povinnost tak objektivně a nezaviněně splnit nemohl. To, že se v rámci řízení o přestupku, které s ním bylo vedeno pro nesplnění této povinnosti, pokusil odvrátit hrozící potrestání tak, že oznámení odevzdal státnímu orgánu sobě nejbližšímu, v němž působil, tedy žalované, na podstatě věci nic neméní. Jeho právní omyl, v situaci nejasného, resp. nedokonalého zákona zcela pochopitelný, nemohl založit působnost žalované jako evidenčního orgánu podle zákona o střetu zájmů, tedy povinnost takové oznámení nejen přijmout a evidovat, ale rovněž je prostřednictvún registru podle § 13 zákona o střetu´zájmů zpřístupnovat veřejnosti. Tento zákonný deficit pak v žádném případě nelze obcházet prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím.

[26] Lze tedy uzavřít, že žalovaná nebyla evidenčním orgánem podle zákona o střetu zájmů, oznámení podle tohoto zákona (informace v nich uvedené) se tudíž nijak nevztahovalo k její působnosti a nebyla povinna (a tedy ani oprávněna) je stěžovateli poskytnout.