Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 1 As 123/2014 - 20

(zveřejněná právní věta)

Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí soudu vydanému v rámci výkonu soudnictví, Nejvyšší správní soud nemusí v řízení o této kasační stížnosti trvat na zaplacení soudního poplatku [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] ani na zastoupení advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

(citace)

Při aplikaci každého právního institutu je třeba mít na paměti jeho účel. Účelem institutu ustanovení zástupce dle § 35 odst. 8 s. ř. s. je stěžovatelovi poskytnout právní pomoc v procesu domáhání se jeho práv. Je-li však kasační stížnost naprosto zřejmě nedůvodná, ustanovení zástupce by bylo pouze formálním úkonem bez vlivu na právní postavení stěžovatele a tedy i bez možnosti naplnit smysl tohoto institutu. Stejně tak i rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků by za situace naprosto jednoznačné nedůvodnosti kasační stížnosti jen generovalo další rozhodnutí, což by svými důsledky pouze plýtvalo soudní, a koneckonců i stěžovatelovy, prostředky (srov. rozsudky ze dne 25. 6. 2008, č. j. 8 As 16/2008 - 246, a ze dne 3. 3. 2011, č. j. 3 Ads 149/2010 - 126; veškerá citovaná judikatura v tomto rozsudku jsou rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

(...)

[11] O námitkách podjatosti rozhodují nezávislí soudci, a to jako o procesní námitce v rámci soudního řízení dle soudního řádu správního (§ 8 odst. 5 s. ř. s.). Toto rozhodování soudu v rámci soudního řízení je svým obsahem činnost soudní, nikoli činnost týkající se správy soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2005, č. j. 8 Ans 2/2005 - 63). Jediný možný postup, jak se bránit proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v oblasti soudního výkonu, je podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu, nikoliv však žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ke krajskému správnímu soudu.