Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 1 As 73/2013 - 36

(zveřejněná právní věta)

Povinnost fyzické nebo právnické osoby, která žádá o udělení licence k podnikání v energetických odvětvích, předložit Energetickému regulačnímu úřadu doklady prokazující, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti [stanovenou § 5 odst. 3 ve spojitosti s § 7 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích], je nutno považovat za povinnost předat povinnému subjektu informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků uloženou zákonem, ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pokud tedy na informace obsažené v uvedených dokladech nedopadá některá z dalších výluk z práva na informace, je Energetický regulační úřad povinen tyto informace k žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout.

(citace)

K obdobným závěrům při výkladu § 11 odst. 2 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím ostatně Nejvyšší správní soud dospěl již v minulosti. V rozsudku ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 As 15/2006 – 113, shledal, že Ministerstvo průmyslu a obchodu nemůže toliko s odkazem na dané omezení práva na informace odmítnout žádost o poskytnutí projektů pokusů na zvířatech, které mu byly předány uživateli pokusných zvířat. Odkázal přitom na úpravu obsaženou v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, podle níž fyzické a právnické osoby, které chtějí získat povolení k provádění pokusů na zvířatech, jsou povinny ve správním řízení odborným komisím uživatelských zařízení předložit své projekty, na jejich základě pak příslušné státní orgány vydávají povolení k použití pokusných zvířat pro účely vymezené v projektech. Ve zmiňovaném případě tak zákon rovněž ukládá třetí osobě povinnost předat určité informace (projekt pokusů na zvířatech) povinnému subjektu teprve v návaznosti na úkon, který je v dispozici této třetí osoby (podání žádosti o schválení projektu pokusů na zvířatech). Nejvyšší správní soud zároveň nevidí důvod k tomu, aby se v nynějším případě od uvedeného výkladu posuzovaného ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím odchýlil.