Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2019, č. j. 2 As 151/2018 - 63

// Společnost DPÚK a. s. provozovala do roku 2006 převážnou část autobusové dopravy v Ústeckém kraji, poté byla smlouva o veřejné službě ze strany Ústeckého kraje vypovězena. DPÚK a. s. podala žádost o zaplacení částky 47 milionů Kč jako vyrovnání finančních břemen ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 1191/69, která byla zamítnuta v obou stupních. Poté se společnost obrátila na soud se správní žalobou, kde u krajského soudu uspěla s námitkou, že u Krajského úřadu Ústeckého kraje, který rozhodoval v prvním stupni, nastala tzv. systémová podjatost. NSS však následně vyhověl kasační stížnosti Ústeckého kraje, protože dovodil, že systémová podjatost nemůže nastat v případě, kdy správní orgán rozhoduje v samostatné působnosti.

(zveřejněná právní věta)

Posuzovat tzv. „systémovou podjatost" (§ 14 odst. 1 správního řádu) úředníků územně samosprávného celku (ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, čj. 1 As 89/2010-119, č. 2802/2013 Sb. NSS) nepřichází v úvahu ve věci, v níž úřad tohoto celku rozhoduje v jeho samostatné působnosti.

(citace)

[P]o územně samosprávných celcích při výkonu jejich samostatné působnosti není z podstaty smyslu jejich existence možné vyžadovat zcela nestranné a nezainteresované rozhodování. (...) Zákonnost a správnost individuálních správních aktů vydaných územně samosprávným celkem v samostatné působnosti se mimo jiné garantuje jejich přezkumem odvolacím správním orgánem, přičemž i v jeho postupu se však uplatní jistá specifika oproti přezkumu rozhodnutí vydaných v přenesené působnosti. (...) nelze akceptovat, aby jiný (navíc ještě ani ne nadřízený, nýbrž „sousední") územní samosprávný celek s vlastními odlišnými zájmy rozhodoval ve věcech samostatné působnosti namísto toho celku, o jehož záležitosti se jedná.