Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1933/10

(sbírka)

Ústavní soud předesílá, že věcí úzce související s nyní řešeným případem se již zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 1940/10 [skončeném nálezem sp. zn. II. ÚS 1940/10 ze dne 11. 11. 2010 (N 222/59 SbNU 207)], ve kterém vyhověl ústavní stížnosti A. Š., zrušil příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Nt 705/2010 ze dne 23. dubna 2010 a vyslovil, že vykonáním domovní prohlídky dne 26. května 2010 byla porušena základní práva této stěžovatelky podle čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 12 Listiny základních práv a svobod.

V posuzovaném případě orgány veřejné moci činily úkony na základě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb.), ve znění dodatkových protokolů, ve prospěc justičního orgánu Spolkové republiky Německo. V důsledku toho se jedná o ústavně relevantní plnění mezinárodního závazku (čl. 1 odst. 2 Ústavy), což však nemůže být v žádném případě důvodem opomíjení základních práv či svobod dotčených osob, garantovaných ústavním pořádkem, tak, jak vyplývají ze základního režimu mezi státem a občany (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Jak stěžovatelka tvrdí, nebyla do doby provedení předmětné prohlídky informována, že je ve věci vedeno trestní stíhání (ve Spolkové republice Německo). Bylo by výrazem elementární úcty k jejím základním právům, aby jí soud jasně vyložil, v jakém řízení byla prohlídka vlastně nařizována a co má být v souladu s legitimním zájmem na odhalování trestné činnosti zjištěno. V posuzovaném případě byl popis skutku, který byl předmětem trestního stíhání, značně obecný a nekonkrétní, než jak byl uveden v podkladech německých justičních orgánů, a to v míře, která v podstatě vylučuje efektivní obhajobu. Není zřejmé, co bránilo tomu, aby státní zástupce do svého rozhodnutí přenesl skutkovou a právní kvalifikaci vytýkaného jednání z podkladů německých justičních orgánů a z toho pak plynoucí rozsah domovní prohlídky