SOUHRN: Co je to "učinění nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku" v řízení o přestupku provozovatele vozidla
Posted on October 19th, 2016
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2019, č. j. 9 As 445/2017 - 21
(citace)
[16] Zástupce žalobce ve správním řízení (Ing. Miloslav Jaroš) označil jako řidičku vozidla Pavlu Klackovou, ke které dodal, že je zaměstnankyní Úřadu práce Olomouc (viz podání Ing. Jaroše na str. 17 správního spisu). Správní orgán I. stupně jej proto usnesením ze dne 11. 8. 2015 vyzval, aby své podání doplnil o datum narození a trvalý pobyt označené osoby, na což žalobce nereagoval. V reakci na pasivitu žalobce správní orgán I. stupně další kroky ke zjištění pachatele přestupku nečinil a za správní delikt vymezený v odstavci [1] tohoto rozsudku postihl žalobce, jako provozovatele předmětného vozidla.
(...)
[18] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že správní orgán I. stupně se dostatečně nepokusil zjistit pachatele přestupku. Je pravdou, že tento správní orgán vyzval žalobce k odstranění vad podání (konkretizaci označené osoby o datum jejího narození a trvalý pobyt) a že žalobce na jeho výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval. Pokud však měl správní orgán k dispozici jméno a zaměstnání této osoby, tyto údaje byly potřebnými indiciemi, které mohly vést k nalezení pachatele přestupku. Pokud by se správní orgán obrátil na Úřad práce Olomouc s dotazem, zda je Pavla Klacková jeho zaměstnankyní, aby tuto osobu mohl předvolat, nejednalo by se o rozsáhlé kroky, které by dle výše citované judikatury nebylo možné po správním orgánu požadovat.
(...)
V projednávaném případě se nejednalo ani o situaci, kdy žalobce označil za řidiče osobu, která se vyskytuje jako údajný řidič v obdobných případech opakovaně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 6 As 36/2016 – 29), nebo osobu, která vozidlo v době spáchání přestupku nemohla prokazatelně řídit pro svůj zdravotní stav (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016 – 40). Právě jen v těchto uvedených případech (zjevně odlišných oproti nyní projednávanému případu) nelze po správních orgánech požadovat, aby učinily další nezbytné kroky ke zjištění totožnosti řidiče předmětného vozidla za účelem zahájení řízení o přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46
(citace)
Budou-li mít správní orgány (ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit." Bylo by „proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají -li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Budou-li mít správní orgány (ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit. Dobrý příklad poskytuje věc řešená Krajským soudem v Hradci Králové v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č . j. 30 A 92/2013 – 27, kde provozovatelem vozidla byla autopůjčovna, která na základě výzvy poskytla správnímu orgánu údaje o subjektu, jenž měl v době spáchání přestupku vozidlo pronajaté, a přiložila příslušnou nájemní smlouvu; krajský soud uzavřel, že správní orgány měly vyvinout větší úsilí ke kontaktování označené obchodní společnosti a jejího jednatele, který dle sdělení provozovatele vozidlo osobně přebíral. Na opak pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu označí za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře podání vysvětlení z důvodu podle § 60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích (srov. citovaný rozsudek 3 As 7/2014 – 21), nebo dochází -li k řetězení označených osob (označený řidič označí dalšího řidiče atd.), je podmínka učinění nezbytných kroků ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o přestupcích naplněna a správní orgán po odložení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt.
(...)
podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu správní orgán projedná správní delikt provozovatele vozidla teprve tehdy, učinil-li nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, ale nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě [§ 125f odst. 4 písm. a)], nebo řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno [§ 125f odst. 4 písm. b)]. Toto ustanovení vyjadřuje subsidiaritu odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla vůči odpovědnosti za přestupek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, čj. 1 As 131/2014 - 45). „Přednost" odpovědnosti za přestupek je patrná i z § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu, podle kterého správní orgán poučí provozovatele, jehož vozidlem nezjištěný řidič spáchal přestupek, o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Při posuzování, zda správní orgán učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, ale nelze ztrácet ze zřetele smysl a účel úpravy správního deliktu provozovatele vozidla, kterým bylo postihnout tzv. problematiku osoby blízké.
// Argumentace byla zopakována např. i v rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2016, č. j. 2 As 85/2016 – 33
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 As 33/2018 - 37
(citace)
O jinou situaci se však jedná v případě skutku ze dne 25. 11. 2014. Z úředního záznamu policistů doplněného videozáznamem, které jsou součástí správního spisu, vyplývá, že řidičem vozidla mohl s vysokou mírou pravděpodobnosti být X. Je tak označen v textu úředního záznamu a z videozáznamu plyne, že před policisty X vystupoval jako řidič vozidla, a dokonce s nimi diskutoval, proč se dle jeho názoru z jeho strany nejedná o společensky škodlivý čin. Sami policisté během videozáznamu několikrát zmiňují, že bude obeslán ze strany správních orgánů. Ty se jej však ve skutečnosti nikdy nepokusily kontaktovat.
(...)
Krajský soud ve výše popsaném postupu správních orgánů nespatřoval pochybení s ohledem na to, že X odmítl oznámení o přestupku podepsat a že odmítl situaci vyřešit na místě. Sám krajský soud však ve svém odůvodnění odkázal na judikaturu, z níž povinnost pokusit se pravděpodobného řidiče kontaktovat a stíhat za přestupek jednoznačně plyne právě v případě situací, o jakou se jedná i v nyní projednávané věci.
(...)
V citovaném rozsudku (rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 - 46, pozn. aut.) dále kasační soud zdůraznil, že budou-li mít správní orgány – ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností – reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit. V nyní projednávané věci byla správním orgánům (právě na základě skutkových okolností) známa identita pravděpodobného přestupce, stejně jako jeho kontaktní a identifikační údaje. Ty totiž byly zaznamenány v úředním záznamu, který byl doplněný rovněž o videozáznam. Ze strany správních orgánů tak došlo pochybení, když se jej nijak nepokusily kontaktovat. Současně ze spisu ani odůvodnění správních rozhodnutí neplyne, že by byly k postihu provozovatele vozidla dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu splněny podmínky například tím, že by byl pan X „neúspěšně" stíhán v samostatném správním řízení o přestupku. Takovou skutečnost žalovaný netvrdil ani ve svém vyjádření k žalobě.
