Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 137/15

(citace)

Předně nelze z ničeho dovozovat, že by došlo k jakémukoli pochybení na straně městského soudu stran přijetí e-mailu. V seznamu přijatých e-mailů se předmětné podání nenacházelo, stěžovatelce nebylo zasláno potvrzení o jeho přijetí a stěžovatelka se pokoušela prokázat pouze to, že e-mail odeslala, neboť dodání soudu podle vlastních slov prokázat nemohla (naopak v případě faxu lze obvykle doložit alespoň navázání a proběhnutí komunikace s druhou stranou, z čehož je možno případně dovozovat, že "nenalezení" faxové kopie bylo způsobeno chybou na straně příjemce).



Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015, č. j. 7 Azs 113/2015 - 32

(citace)

[…] datová zpráva se považuje za doručenou teprve tehdy, pokud je dostupná elektronické podatelně. Jiný závěr by vedl k tomu, že každé elektronické podání, které by účastník řízení doložil e-mailem o odeslání spolu s vyznačeným okamžikem odeslání, by muselo být považováno za doručené. Ad absurdum by tak podání, které nebylo nikdy doručeno elektronické podatelně, např. z důvodu technických pochybení na straně poskytovatele veřejné datové sítě, muselo být považováno za řádně doručené. Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2014, č. j. 7 Afs 113/2014 - 33 (ve kterém byla řešena otázka doručení žaloby, závěry v něm obsažené však lze z důvodu podobnosti aplikovat i v daném případě): ‚[p]okud stěžovatel neobdržel potvrzení o doručení, nemohl si být jistý, zda jeho podání bylo předáno městskému soudu. Měl se tedy pokusit o opakované doručení žaloby, popřípadě o doručení jinou formou, poštou či osobním doručením. Důkazy, které navrhoval stěžovatel, by vedly pouze k prokázání času odeslání elektronického podání, což by v projednávané věci s ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu bylo irelevantní‘. Uvedené závěry přitom prošly i testem ústavnosti (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 137/15).



Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. 1 As 214/2017 - 32

(citace)

Podání zástupce stěžovatele se tedy v nyní projednávané věci do sféry správního orgánu vůbec nedostalo. Svědčí o tom též zpráva o nedoručení, kterou obdržel zástupce stěžovatele poté, co se pokusil odeslat předmětný email. Z této zprávy je zřejmé, že správní orgán jeho podání vůbec neobdržel. […] z pravidel pro doručování prostřednictvím emailu by bylo možno připustit výjimky jen v případech zvláštního zřetele hodných, např. při zjevně svévolném nastavení spamového filtru či blacklistu správním orgánem. V případě, že by správní orgán blokoval podání z různých emailových adres zjevně za účelem vyhnout se příjmu podání, jednalo by se o zneužití jeho pravomoci. […] [s]těžovatel ve své stížnosti poukazuje analogicky na využití úpravy doručování do datových schránek. Za okamžik doručení podání správnímu orgánu považováno již dodání zprávy do schránky bez ohledu na to, kdy bude pověřenou osobou správního orgánu otevřeno (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 - 79, 2131/2010 Sb. NSS). Stěžovateli však nelze přisvědčit, že by se obdobná pravidla měla aplikovat i na doručování emailové komunikace. Systém datových schránek se od emailové komunikace liší zejména tím, že za jeho fungování zodpovídá Ministerstvo vnitra a je jeho povinností zabezpečit řádný chod tohoto systému. Emailová komunikace naproti tomu funguje na státu zcela nezávisle a není možné garantovat její spolehlivost. Doručování emailem proto nemá stejné privilegované postavení jako doručování poštou či datovou schránkou.



Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2018, č. j. 51 A 26/2017 – 38

(citace)

Soud konstatuje, že je třeba v prvé řadě rozlišovat tři odlišné skutkové situace spojené s doručováním podání prostřednictvím e-mailu, které mají zásadní vliv na účinky doručení a také na to, která ze zúčastněných stran musí doručení prokázat, případně je schopna ho vyvrátit.

15. V prvním případě platí, že je-li správnímu orgánu doručován e-mail s podáním, musí doručení podání prokázat odesílatel. Přičemž za doručené lze mít až takové podání, které se dostane do dispozice správního orgánu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 7 Afs 113/2014 – 33, ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 As 22/2013 – 35 či ze dne 11. 6. 2015, č. j. 7 Azs 113/2015 – 32). Pro prokazování doručení elektronického podání prostřednictvím emailu není dostatečné předložit printscreen obrazovky poštovního klienta. Předložení tohoto printscreenu či obdobné formy záznamu zobrazující odeslání podání, prokazuje pouze odeslání podání, nikoli i zda (a kdy) podání došlo příslušnému správnímu orgánu, a to i pokud by v daném případě nebyl důvod pochybovat o pravosti důkazu odeslání e-mailu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2015, č. j. 8 As 6/2015 – 37).

16. Odlišná je situace v případě, kdy evidentně dojde k doručení podání prostřednictvím e-mailu, avšak tento e-mail je automatickým systémem vyhodnocen jako spam a zařazen do příslušné složky obsahující nevyžádanou poštu. Žalovaný sice není povinen evidovat ani prověřovat
zprávy, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice a není ani povinen systematicky prověřovat veškeré zprávy, které spamový filtr označí za nevyžádaná obchodní sdělení. Je však povinen ověřit ty ze zpráv, u kterých bude zpochybněn jejich obsah a jejich automatické zařazení do složky spam. (Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2015, č. j. 9 As 223/2015 – 35, Sb. NSS č. 3351/2016). Zpráva, která sice byla automaticky vyhodnocena jako nevyžádané obchodní sdělení a byla zařazena do složky spam, má účinky doručení, pokud se prokáže, že do této složky byla zařazena neoprávněně a že se nejedná o nevyžádané obchodní sdělení, případně o poškozený datový soubor, poněvadž se prokazatelně dostala do dispozice správního orgánu, který je schopen zjistit a ověřit její obsah.

17. Poslední situace pak nastane, když se odesílatel pokusí odeslat podání prostřednictvím e-mailu, avšak je vyrozuměn o tom, že jím odeslaná zpráva je nedoručitelná, a to z důvodu aplikace technických opatření, která chrání elektronickou podatelnu správního orgánu z důvodu jejího zabezpečení proti e-mailovým útokům či zahlcením nevyžádanou poštou. V tomto případě nemohou nastat účinky doručení, neboť se předmětné podání nedostane do dispozice správního orgánu. Typické pro tuto situaci je, že dochází k zablokování doručování elektronické pošty z počítačů, jejichž IP adresa je zařazena na tzv. blacklistu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. 1 As 214/2017 – 34, a Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2017, č. j. 30 A 3/2017 – 33). V takovémto případě nenastanou účinky doručení podání prostřednictvím e-mailu, neboť se podání nedostalo do dispozice správního orgánu. Okolnosti zabezpečení elektronické podatelny, případně seznam zablokovaných IP adres, zjišťuje v takovém případně správní orgán, kterému mělo být podání doručeno. V okamžiku, kdy prokáže, že uvedená IP adresa byla na tzv. blacklistu zablokovaných adres, může mít za prokázané, že k doručení podání nedošlo, neboť se podání nedostalo do dispozice správního orgánu a navíc je odesílatel o tomto zablokování doručení informován správcem zabezpečovacího systému prostřednictvím automatického mailu, a může zvolit jiný způsob doručení podání.

18. Ve světle výše uvedené judikatury je zřejmé, že správní orgány nemohou akceptovat k prokázání řádného doručení podání prostřednictvím e-mailu printscreen obrazovky poštovního klienta či jiné formy záznamu, avšak v případě, kdy odesílatel předloží společně s těmito dokumenty i jiné výpisy, které mají dle jeho přesvědčení prokazovat, že se podání dostalo do dispozice správního orgánu, je na správním orgánu, aby prokázal, zda se jedná o automatickou odpověď, kterou je odesílatel podání informován o nemožnosti doručení podání, a zda bylo toto podání odmítnuto prostřednictvím blokace vlivem umístění IP adresy počítače na tzv. blacklistu anebo bylo přesměrováno do složky s nevyžádanou poštou.