Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 1 Ans 5/2008 - 104

(citace)

Úkon správního orgánu je nutno posuzovat podle jeho obsahu, nikoli podle formy, neboť i neformální přípis může být rozhodnutím v materiálním smyslu (§ 65 s. ř. s.)".



Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015, č. j. 6 As 115/2014 - 35

(citace)

Odpověď stěžovatelky ze dne 27. 12. 2012 na žádost žalobkyně o poskytnutí informací je rozhodnutím v materiálním smyslu, neboť sice nesplňuje formální náležitosti rozhodnutí podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím, je z ní však zřejmé, že stěžovatelka odmítla poskytnout žalobkyni informace na základě (mylného) závěru, že není povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2015, č. j. 1 As 239/2014 – 39, nebo 5 As 75/2013 -53 ze dne 28. 3. 2014).



Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, sp. zn. 5 As 7/2004

(citace)

Ke zjištění, zda je konkrétní úkon správního orgánu správním rozhodnutím, je nutné zkoumat jak takový úkon, tak i právní normu, na jejímž základě byl učiněn. I když sám takový úkon splňuje obsahové formální znaky, které má mít správní rozhodnutí podle procesního předpisu, jedná se o správní rozhodnutí jen tehdy, vyžaduje-li i právní norma, aby tento úkon byl učiněn jako rozhodnutí; to je možno zjistit pouze interpretací právní normy. Podle stávající judikatury podléhá přezkoumání soudem i takový akt správního orgánu, který ač měl být vyřízen formou rozhodnutí, byl vyřízen pouze neformálním způsobem, tj. správním aktem, který nemá formu rozhodnutí (srov. VS Praha 6A 86/96, SJS 347/1998). Nejvyšší správní soud považuje i v tomto případě správní akt ze dne 11. 4. 2002 za existující rozhodnutí, přezkoumatelné postupem dle dílu 1. hlavy II. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), nikoli za akt, který by vůbec neměl právní následky. Obecně platí, že absolutní nedostatek formy způsobuje nulitu aktu, ale v posuzované věci o takovou situaci nejde. Z aktu se podává, že „žalovaný jako příslušný orgán podle § 65 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) přezkoumal předloženou spisovou složku", s výsledkem, že požadavek stěžovatele podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebyl oprávněný.



// Případy, kdy se naopak o rozhodnutí nejednalo

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.02.2004, čj. 6 A 89/2000

(zveřejněná právní věta)

Vysvětlující dopis ministra vnitra ohledně postupu ministerstva při poskytování informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, není rozhodnutím, kterým by byla žalobkyně zkrácena na svých právech, neboť tímto rozhodnutím se o právech a povinnostech žalobkyně nerozhodovalo, a je tedy soudem nepřezkoumatelné.