Nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1869/15

(sbírka)

Rozhodl-li Obvodní soud pro Prahu 2 o zamítnutí návrhu na změnu žaloby, aniž svoje usnesení jakkoliv odůvodnil, za situace, kdy zákonné podmínky pro absenci odůvodnění splněny nebyly, pak jeho postup nelze kvalifikovat jinak než jako porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, a pokud tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí a zpravidla také i jejich protiústavnost.



Nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3717/14

(sbírka)

Usnesení, jímž soud nepřipustil změnu vzájemného návrhu žalovaného, které zahrnuje pouze citaci ustanovení § 169 odst. 2 občanského soudního řádu a neobsahuje ani odkaz na zákonné ustanovení, podle něhož se změna návrhu nepřipouští, ani důvod rozhodnutí, jak má na mysli § 169 odst. 2 občanského soudního řádu, není řádně odůvodněno, zakládá nepřezkoumatelnost, svědčí o libovůli v soudním rozhodování, nepřípustné v právním státě, a je porušením ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.



Nález Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1324/14

(sbírka)

Absence řádného odůvodnění rozhodnutí obecných soudů zakládá nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí a zpravidla i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování veřejné moci zakazuje. Postačuje uvedení základních důvodů, které obecný soud vedly k přijetí rozhodnutí a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.



Nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 4181/12

(sbírka)

O změně návrhu na zahájení řízení rozhodují obecné soudy podle § 95 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř."). Podle odstavce druhého tohoto ustanovení soud změnu návrhu nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud, po právní moci usnesení, v řízení o původním návrhu. Z ustanovení § 169 o. s. ř. vyplývá, že k podstatným náležitostem písemného vyhotovení usnesení patří jeho odůvodnění. Výjimka z tohoto pravidla je upravena v odstavci 2 tohoto ustanovení a zahrnuje pouze usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení vydané podle § 104a o. s. ř. Usnesení o nepřipuštění změny žaloby tedy ke stanoveným výjimkám nepatří. Pokud jde o obsah samotného odůvodnění, není u nemeritorních usnesení předepsán. Postačuje proto, aby soud v odůvodnění uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit. Rozhodl-li Krajský soud v Brně o zamítnutí návrhu na změnu žaloby, aniž svoje usnesení jakkoliv odůvodnil, za situace, kdy zákonné podmínky pro absenci odůvodnění splněny nebyly, pak zcela jednoznačně nedostál své povinnosti vyplývající z § 169 o. s. ř. Soud prvního stupně tím, že své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na změnu žaloby neodůvodnil v souladu s požadavky § 169 o. s. ř., porušil ústavně garantované právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud podotýká, že již obdobnou otázku řešil nálezem ze dne 9. 10. 2008 pod sp. zn. II. ÚS 801/08 (N 169/51 SbNU 79), na který tímto odkazuje a jímž je vázán (srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).



Nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 2403/13

(sbírka)

Rozhodl-li soud o zamítnutí návrhu na změnu žaloby, aniž by své rozhodnutí jakkoli odůvodnil, nesplnil povinnost vyplývající pro něj z § 169 o. s. ř., a jde tak o svévolnou aplikaci zákona porušující právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Obdobně viz nález sp. zn. I. ÚS 4181/12 ze dne 7. 5. 2013 (N 79/69 SbNU 329) a nález sp. zn. II. ÚS 801/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 169/51 SbNU 79).