Rozsudek KS v Ústí - pobočka Liberec ze dne 16. 5. 2018, č. j. 59 A 6/2018 - 49

(citace)

Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s. ř. s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo, to je otázkou pro posouzení žaloby ve věci samé.



Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007 - 247

(citace)
posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ve smyslu § 82 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.



Rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 Aps 1/2013 - 51

(citace)

Nejvyšší správní soud na tomto místě dále považuje za potřebné připomenout zásadní rozdíl mezi posuzováním meritorní projednatelností žaloby a posuzováním její důvodnosti. Pokud je žaloba podána opožděně, nemůže být vůbec meritorně projednána, ale je třeba ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podobně jako v případě, nejsou-li splněny nezbytné podmínky řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ve vztahu k posuzování existence podmínek řízení oproti posuzování důvodnosti žaloby podle § 82 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že pro splnění podmínek řízení stačí, když žalobce tvrdí, že byl či je přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu – neboli v rámci úvahy o splnění podmínek řízení soud zkoumá pouze odpovídající tvrzení žalobce, nikoli jeho důvodnost. Důvodnost tvrzení žalobce, tj. otázka naplnění pětice kumulativních podmínek podle § 82 s. ř. s., je totiž předmětem až meritorního posouzení věci (rozsudek ze dne 20. 9. 2006, č. j. 3 Aps 3/2005 - 139, publ. pod č. 1010/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 19. 9. 2007, č. j. 9 Aps 1/2007 - 68, publ. pod č. 1382/2007, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007 - 247, publ. pod č. 1773/2009 Sb. NSS). Obdobně je pak třeba přistupovat i k posuzování otázky včasnosti žaloby proti trvajícímu zásahu. To znamená, že pro závěr o včasném podání žaloby stačí, pokud žalobce toliko tvrdí existenci zásahu trvajícího v době podání žaloby; sama důvodnost tohoto tvrzení, jakož i naplnění dalších podmínek úspěšnosti žaloby podle § 82 s. ř. s., je naopak zkoumána až v rámci meritorního posuzování žaloby. Pokud by tedy soud dospěl k závěru o neexistenci trvajícího zásahu (stejně jako jiné z podmínek dle § 82 s. ř. s.), bylo by namístě žalobu zamítnout (§ 87 odst. 3 s. ř. s.), nikoliv odmítnout.



Rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2018, č. j. 2 As 129/2017 - 57

(citace)

Předně Nejvyšší správní soud předesílá, že dle jeho konstantní judikatury je „[a]ktivně
legitimována k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu
(...) každá osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech.
Soud proto v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumá pouze toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost, neboť
ta je předmětem vlastního meritorního posouzení věci.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 9. 2007, č. j. 9 Aps 1/2007 - 68, publ. pod č. Sb. NSS 1382/2007). Již tím, že krajský soud
žalobu odmítl, ačkoli zkoumal věcnou legitimaci stěžovatele, tzn., jestli mohl být zásahem
žalovaného dotčen, zatížil své rozhodnutí vadou, pro kterou je nutné jeho usnesení zrušit.
Uvedená úvaha krajského soudu totiž měla být předmětem věcného přezkumu.



Rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 9 Aps 1/2007

(zveřejněné právní věty)

I. Aktivně legitimována k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu je každá osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech. Soud proto v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumá pouze toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost, neboť ta je předmětem vlastního meritorního posouzení věci.

II. Vzhledem k okolnosti, že Nejvyšší kontrolní úřad je z materiálního hlediska orgánem veřejné správy, může být v případě, že provádí kontrolu dle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, pasivně legitimován k žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením.

III. Nezákonným zásahem může být podle okolností i zahájení a provádění kontroly dle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.