1) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 9 Ans 8/2009 - 149

(citace)

účastník řízení může podat žalobu na ochranu proti nečinnosti až teprve po té, kdy byla jeho žádost neúspěšná. O neúspěšnosti své žádosti se účastník řízení dozví zejména v situaci, kdy vyčká na rozhodnutí nadřízeného správního orgánu a toto rozhodnutí mu bude zákonem předvídaným způsobem oznámeno. Určité pochybnosti však mohou vzniknout v případě, kdy „nedočkavý" účastník, tak jako v nyní posuzované věci stěžovatelka, na takovéto rozhodnutí nevyčká a žalobu na ochranu proti nečinnosti podá krátce po uplatnění opatření proti nečinnosti, příp. kdy nadřízený správní orgán vůbec o jeho žádosti nerozhodne. Vzhledem ke skutečnosti, že správní řád výslovně nestanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti, je podle zdejšího soudu třeba vycházet z § 71 odst. 3 správního řádu a tam stanovené obecné třicetidenní lhůty.



2) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2016, č. j. 9 As 249/2016 - 26

(citace)

[12] (...) O třicetidenní lhůtě k vyřízení žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti se ve vztahu k bezvýslednému vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti dle § 79 odst. 1 s. ř. s. zmiňuje i rozšířený senát v bodě [20] výše zmíněného usnesení sp. zn. 5 As 9/2015.

[13] V případě, že nadřízený správní orgán o žádosti o uplatnění ochrany proti nečinnosti ve stanovené lhůtě nerozhodne, otevírá se pro účastníka řízení prostor pro podání nečinnostní žaloby. Zcela nedůvodná je proto argumentace stěžovatele, který dovozoval, že pokud by nadřízený správní orgán na žádost nereagoval po dobu jednoho roku, byl by žalobce s ohledem na jednoroční lhůtu k podání nečinnostní žaloby dle § 80 odst. 1 s. ř. s. zbaven soudní ochrany.

[14] Dle závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu musí být podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti, splněna k okamžiku podání nečinnostní žaloby (srov. již zmíněné usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 5 As 9/2015).

[15] V nynější věci stěžovatel městskému soudu doručil nečinnostní žalobu dne 7. 12. 2015, ačkoli žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti Ministerstvu dopravy, jakožto nadřízenému správnímu orgánu žalovaného, doručil dne 23. 11. 2015. V době podání nečinnostní žaloby k městskému soudu tak neuplynula třicetidenní lhůta k rozhodnutí o žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti a Ministerstvo dopravy o této žádosti do dne podání žaloby ani nerozhodlo. Městský soud proto postupoval správně, když stěžovatelovu žalobu odmítl. Skutečnost, že Ministerstvo dopravy následně sdělením ze dne 8. 1. 2016, č. j. 612/2015-160-SPR/5, stěžovateli oznámilo, že v dané věci nečinnost neshledalo, není pro věc určující. Podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředku, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti, musí být splněna již při podání žaloby. Není-li to splněno (a tak tomu bylo i v nynější věci), pak nelze přihlížet ani k dodatečnému splnění této podmínky (viz výše citované usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 5 As 9/2015, z něhož městský soud správně vycházel).



3) Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015 - 59

(citace)

[20] Totéž lze dovozovat ze slova "bezvýsledně": pouze ten, kdo před podáním žaloby (v případě řízení vedeného podle správního řádu) podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti a zároveň jeho žádosti nebylo vyhověno (tj. nadřízený správní orgán vydal usnesení o nevyhovění žádosti podle § 80 odst. 6 věty druhé správního řádu, popř. ve třicetidenní lhůtě o žádosti nerozhodl), vyčerpal tento prostředek bezvýsledně. Teprve v tomto případě je jeho žaloba přípustná.