Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015, č. j. 46 A 1/2015 - 19

// Kasační stížnost žalobce byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 3. 2. 2016, č. j. 3 As 70/2015 - 29, viz níže.

(zveřejněná právní věta)

Na vyřízení podnětu k prošetření uplatněného členem zastupitelstva obce dle § 82 odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), nelze z povahy věci vztáhnout procesní postup podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Nezaslání písemné odpovědi (zde předsedou finančního výboru zastupitelstva obce) ve lhůtě 30 dnů se proto nelze úspěšně bránit podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti podle § 79 s. ř. s.



Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2016, č. j. 3 As 70/2015 - 29

(citace)

Nejvyšší správní soud v rozsudku z 26. 2. 2004, č. j. 1 Ans 1/2003 – 50, vyložil, že žalobou na nečinnost se lze domáhat ochrany u soudu jen tehdy, pokud je správní orgán nečinný při vydání rozhodnutí, jímž má být založeno, změněno, zrušeno nebo závazně určeno právo nebo povinnost žalobce. Jestliže úkon správního orgánu nemůže zasáhnout do práv a povinností žalobce (není rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky § 65 odst. 1 s. ř. s.), není v pravomoci soudu poskytovat ve správním soudnictví ochranu proti správnímu orgánu, který je s provedením takového úkonu v prodlení; nemůže proto rozhodnout o povinnosti správního orgánu úkon provést.

Na uvedené navázal Nejvyšší správní soud v jiném svém rozsudku z 15. 12. 2004, č. j. 2 Ans 4/2004 - 116, když vyložil, že žalobou na nečinnost podle § 79 a násl. s. ř. s. se lze domáhat toliko toho, aby soud uložil správnímu orgánu, který je nečinný, povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu. Není tak možné požadovat vydání např. procesního rozhodnutí. Ustanovení § 82 písm. b) zákona o obcích ukládá dotázanému orgánu obce poskytnout zastupiteli do 30 dní písemnou odpověď. Krajský soud proto správně konstatoval, že citované ustanovení zastupiteli obce přiznává i nárok na tuto odpověď. Nejvyšší správní soud však taktéž sdílí ten názor, že tato výsledná odpověď je nepochybně jen souhrnem určitých informací, názorů a postojů dotázaného orgánu k podnětu.

Odpověď na podnět člena zastupitelstva podle § 82 písm. b) zákona o obcích je proto ve výsledku toliko stanoviskem příslušného orgánu k věci a nijak se jí nerozhoduje o právech a povinnostech iniciátora podnětu. Nejvyšší správní soud uzavírá, že tato písemná odpověď formálně ani materiálně není rozhodnutím ani osvědčením podle shora uvedené definice.

Nejvyšší správní soud se dále ztotožnil i s názorem, že na podnět zastupitele podle § 82 písem. b) zákona o obcích nelze aplikovat postup podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Krajský soud v této souvislosti totiž zcela přiléhavě připomněl, že podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Městský soud v Praze v rozsudku z 18. 3. 2014, č. j. 11 A 28/2011 – 42 přitom vyložil, že v těchto případech se jedná o situace, kdy žadatel požaduje informace, které teprve vzniknou a v době podání žádosti ještě neexistují (srov. Rothanzl L., Furek A. Zákon o svobodném přístupu k informacím, 2. vyd. Praha: Linde 2012, str. 85), nebyly formálně zachyceny, tj. nejsou zaznamenány na žádném uchovatelném nosiči. Současně platí, že názorem ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumí zejména stanovisko, které má povinný subjekt jako celek k určité otázce zaujmout.