Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 55/2013 - 50

// Potvrzeno rozsudkem NSS ze dne 24. 3. 2016, č. j. 3 As 66/2015 - 30

(citace)


Otázka vztahu dvou právních předpisů bývá natolik složitá, že většinou vylučuje jednoduchou odpověď přiznávající jednomu předpisu povahu legis specialis a druhému legis generalis.



Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 2 As 12/2006 - 111

(citace)

[V] souladu s teorií práva nelze v daném případě hovořit o tomto vztahu mezi jednotlivými právními předpisy, tedy celými zákony, nýbrž mezi jednotlivými normami, tedy pravidly chování, jejichž konflikt je posuzován. Jak dokládají stěžejní práce v oboru teorie práva (viz zejména V. Knapp, Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 159), když vykládají pravidlo lex specialis derogat generali, slovem ‚lex‘ se v tomto principu nemíní zákon jako celek, ale právě právní norma, jejíž obecnost či zvláštnost je posuzována. To jistě nevylučuje, aby v některém konkrétním případě bylo možno za zvláštní pokládat celý právní předpis (ve vztahu k jinému předpisu obecnému), zde však takový ‚celostní‘ přístup situaci spíše zatemňuje, než projasňuje, když se snaží prokázat, zda je obecnějším předpisem zákon o ochraně přírody a krajiny nebo atomový zákon.