Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 1/14
(sbírka)
K návrhu na zrušení čl. LII bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva
Návrhem napadené přechodné ustanovení zákona není ústavně nepřípustným „přílepkem“, který by bylo nutné z tohoto důvodu zrušit. Požadavek „úzkého vztahu“ legislativní předlohy a pozměňovacího návrhu byl v projednávaném případě evidentně splněn. O pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) právní normy jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Zákaz pravé retroaktivity právní normy vyplývá z principu demokratického právního státu, obsaženého v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud pravou retroaktivitu obecně (s omezenými výjimkami) považuje za protiústavní. Pravá retroaktivita napadeného přechodného ustanovení, umožňujícího aplikací ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř. exekučně postihnout dosud nepostižitelný majetek manžela povinného, potenciálně zakládá protiústavní zásah do základního práva manžela povinného na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny. Retroaktivní změna ohledně použitelných způsobů exekuce a rozsahu exekučně postižitelného majetku manžela povinného ve svém důsledku může vést k vyloučení zákonné výluky ze společného jmění manželů, což potenciálně zakládá zásah do ústavně zaručeného základního práva manžela povinného vlastnit a pokojně užívat majetek dle čl. 11 Listiny.