Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, č.j. 6 As 63/2016-40

(zveřejněná právní věta)

V řízení o rozkladu lze podle § 152 odst. 5 správního řádu změnit rozhodnutí vydané v prvním stupni jen za podmínky, že se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím, všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas; úpravu o změně rozhodnutí v odvolacím řízení [srov. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu] zde uplatnit nelze ani prostřednictvím odkazu v § 152 odst. 4 správního řádu.

(citace)

(Co se ovšem týče změny rozhodnutí, pozn. aut.) uplatní se přednostně zvláštní právní úprava limitující možnost změny rozhodnutí na tam uvedené podmínky; obdobnou úpravu odvolacího řízení tak v tomto rozsahu uplatnit nelze. Stěžovateli proto nutno přisvědčit v tom, že v řízení o rozklad možnost změny rozhodnutí vydaného v prvním stupni podle správního řádu nemá.

// Možné je však částečné zrušení rozhodnutí prvého stupně, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2012, č.j. 3 As 28/2012 – 21, rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2014, č.j. 8 A 171/2010-45, nebo ze dne 23. 1. 2013, č.j. 8 Ca 217/2009 - 43





Ustanovení § 152 odst. 4 správního řádu však nedopadá na rozhodnutí o změně rozkladem napadeného rozhodnutí, neboť ustanovení o rozkladu obsahuje zvláštní právní úpravu, která užití ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu vylučuje.