SOUHRN: Požadavky na právní kvalifikaci přestupku ve výroku
Posted on July 1st, 2017
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2017, č. j. 57A 21/2017 – 43
(citace)
Právní kvalifikace skutku proto musí v takovém případě dle názoru soudu obsahovat nejen uvedení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, ale i označení ustanovení zákona o silničním provozu, které stanoví konkrétní pravidlo provozu na pozemních komunikacích, jehož dodržení se provozovateli vozidla nezdařilo zajistit. Dále pak má soud za to, že součástí právní kvalifikace skutku musí být též uvedení právní kvalifikace přestupku, kterého se měl v souvislosti s porušením toho kterého konkrétního pravidla provozu na pozemních komunikacích dopustit řidič vozidla. Je tomu tak proto, že dle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu právnická nebo fyzická osoba za správní delikt odpovídá, pokud porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona. Z výroku rozhodnutí o správním deliktu tedy musí být jednoznačně zřejmé, znaky jakého přestupku podle zákona o silničním provozu porušení toho kterého pravidla provozu na pozemních komunikacích řidičem představuje.
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, č. j. 48 A 69/2017 - 23
(citace)
42. Výrokem rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným „ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 125f odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Skutkovou podstatu uvedeného správního deliktu obviněný naplnil porušením ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., neboť jako provozovatel motorového vozidla X s RZ X, dne 25. 02. 2015 v 17:25 hod. v K., ul. Leoše Janáčka, nezajistil, aby při užití tohoto motorového vozidla na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem."
43. Z citovaného výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zřejmé, že obsahuje odkazující normu § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu a část z odkazovaných ustanovení, tj. § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu, zbývající část z odkazovaných ustanovení však ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně chybí. Ve výroku by měla být uvedena všechna zákonná ustanovení, tj. § 10 odst. 3, § 125f odst. 1, 2, 3 ve spojení s § 27 odst. 1 písm. c) a § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Samotné ustanovení § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu neupravuje, co je neoprávněným zastavením nebo stáním, navíc je podle něj možné právní předpisy porušit i jiným způsobem, proto je nezbytné, aby výrok rozhodnutí obsahoval v projednávaném případě především odkaz na ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) a § 4 písm. c) zákona o silničním provozu.
44. Soud zvažoval závažnost pochybení ve výroku rozhodnutí v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016-46. S ohledem na to, že z výroku rozhodnutí není vůbec zřejmé, jakou normu žalobce porušil, a neplyne z ní tedy ani to, že se delikt žalobce týká neoprávněného zastavení nebo stání na přechodu pro chodce a nerespektování konkrétní dopravní značky, dospěl soud k závěru, že se jedná o závažnou procesní vadu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., která činí rozhodnutí správního orgánu I. stupně nezákonným a tím i napadené rozhodnutí žalovaného, neboť toto rozhodnutí jako správné potvrdil.
