Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3607/12

(sbírka)

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3) Ústavní soud popsal ústavněprávní kautely odrážející obsah zásady audiatur et altera pars, dopadající na následné (akcesorické) rozhodování o nákladech řízení. Myšlenková konstrukce tolerující postup obecných soudů, jímž na jedné straně (rozhodnutím) vyzvou účastníka řízení k určitému konání a potom ex post (bez bližšího přezkoumatelného odůvodnění) konstatují, že toto konání nebylo účelné, a tudíž mu ani náklady na něj (pro řádné splnění požadavku obecného soudu) vynaložené – v podstatě z důvodu, že výsledek soudního procesu by i bez něj byl tentýž – nepřísluší, v materiálním právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) rozhodně nemůže obstát.