Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1665/11

(sbírka)

Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř. Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Výklad opačný je příliš formální a vede ke zhoršení postavení toho účastníka řízení, jenž byl v meritu sporu úspěšný.

(citace)

V předmětné věci – posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti – měl stěžovatel v zásadě plný úspěch (byť mu jím žalované zadostiučinění bylo přiznáno jen ve výši 60 % žalované částky); v této souvislosti lze tedy dovozovat, že se stěžovateli evidentně podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi imateriální újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, podařilo se mu tedy prokázat základ nároku. Obdobnou situací se Ústavní soud ve své judikatuře již opakovaně zabýval. V nálezu z 5. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 1310/09 (N 180/54 SbNU 249) Ústavní soud mj. uvedl, že rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř. a že neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši).