Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 7 As 20/2013 - 23

(zveřejněná právní věta)

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nerozlišuje mezi nosiči, na kterých je informace zachycena, tedy zda se jedná o listinu či zvukový, popř. obrazový, záznam.

(citace)

v dané věci stěžovatel žádal výslovně o zvukový záznam z jednání zastupitelstva obce, který nesporně existoval a u něhož se nejednalo o jeho pracovní verzi, kterou by bylo nutno jakkoliv dopracovávat. Není-li zápis doslovným přepisem zvukového záznamu, má žadatel právo požadovat tento záznam, který obsahuje více informací. Je tedy logické, že existuje-li zvukový záznam z jednání zastupitelstva obce, bude žadatel, který se zajímá o toto jednání, žádat o poskytnutí informace o obsahu jednání právě v podobě zvukového záznamu. Žádal-li tedy stěžovatel podle zákona o svobodném přístupu k informacím o zvukový záznam z jednání zastupitelstva obce, povinný subjekt mu byl povinen informaci v této formě poskytnout.