Nález Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. III. ÚS 3101/13
(sbírka)
K upuštění od výkonu trestu vyhoštění
I. I s ohledem na skutečnost, že při uložení trestu vyhoštění se klade důraz na funkci ochrany společnosti (výkon trestu mimo území státu) oproti funkci nápravy pachatele, a to s ohledem na omezenou možnost státu nápravu posoudit, náleží zákonodárci při stanovování podmínek výkonu tohoto trestu mnohem větší míra diskrece i s ohledem na skutečnost, že z Listiny základních práv a svobod nelze dovodit základní právo cizího státního příslušníka navrátit se po určité době od vyhoštění na území České republiky.
II. To nezbavuje soud povinnosti posoudit existenci mimořádných okolností v rovině rodinného a zdravotního stavu odsouzeného, či mimořádné humanitární situace v jeho státě, neboť nejen ukládání, nýbrž i výkon trestu vyhoštění nesmí být v zjevném rozporu s ústavními zásadami přiměřenosti a racionality omezování základních práv a svobod.
III. Není však v rozporu s ústavním pořádkem dání průchodu prastaré právní maximě, podle které si nikdo nemůže zlepšit své postavení protiprávním jednáním (nemo ex suo delicto meliorem suam condicionem facere potest) za situace, kdy se vyhoštěná osoba, navzdory uloženému trestu, o své vůli (svévolně) vrátí (byť i se svojí rodinou) do České republiky.