Nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03, kauza Miloš Zeman v. novinář Ivan Brezina

// Expremiér Miloš Zeman se musel v roce 2007 veřejně omluvit novináři Ivanu Brezinovi, kterého před osmi lety neprávem nařknul z korupce, a dále mu zaplatit 50k za nemajetkovou újmu

Před tím než Ústavní soud mohl přikročit k vlastnímu posouzení merita věci, byl nucen se s ohledem na svou dosavadní judikaturu (usnesení sp. zn. III. ÚS 28/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, usn. č. 5) zabývat otázkou, zda je vedlejší účastník M. Z. (původně žalovaný) vůbec osobou pasivně legitimovanou v původním sporu. Po zvážení věci dospěl Ústavní soud k závěru, že vedlejší účastník je osobou pasivně legitimovanou v původním sporu a že daná věc se významně odlišuje od svrchu uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

Ve sporu týdeníku R. proti ministru J. L. (někdejšímu ministru zemědělství) šlo o odepření poskytnout informace, které bylo obsaženo v dopisu podepsaném J. L. Ústavní soud při odmítnutí ústavní stížnosti mj. dovodil, že dopis ministra je třeba považovat za rozhodnutí správního orgánu.

Dnes řešená věc se od uvedené věci sp. zn. III. ÚS 28/96 významně odlišuje. Rozhodnutí ministra o neposkytnutí informace spadalo do zákonem mu věcně vymezené kompetence ministra. Ministr L. tedy jednal ve věci, která mu kompetenčně náležela. Oproti tomu byl sice vedlejší účastník v dané věci v době, kdy pronášel žalované výroky, předsedou vlády České republiky, avšak vládě jako ústavnímu orgánu nelze případnou odpovědnost za tyto výroky přičíst, neboť jejich obsah, tj. sdělování informací o výsledku vyšetřování vedeného samotným předsedou vlády k údajnému stěžovatelovu jednání a hodnocení tohoto jednání z pohledu trestního práva, není v žádném případě věcí spadající do kompetence vlády. Vyšetřovací pravomoci vláda nemá, a to ani v jedné z funkčních poloh, v nichž působí, tj. ani v případě, že vykonává funkce politické, ani když vykonává funkce správní. Proto získá-li vláda nebo kterýkoli její člen anebo dokonce i její předseda poznatky o jednání, které by mohlo být považováno za trestný čin, není vláda oprávněna se jimi zabývat, ve smyslu je vyšetřovat, a tím méně je oprávněna dokonce je právně posuzovat a se svými závěry seznamovat veřejnost. Pokud se takového jednání dopustí některý z členů vlády, nepřípustně vystupuje z mezí svých oprávnění člena vlády, nebo dokonce předsedy vlády. Takové jednání člena vlády je z hlediska kompetenčního jednáním ultra vires, vládu nezavazuje a vláda jako orgán jednající za stát za ně nemůže být činěna odpovědnou. Člen vlády, který se takového jednání dopustí, je za ně proto odpovědný jako fyzická osoba - tj. mimo jiné v případném sporu o ochranu osobnosti je on sám pasivně legitimovanou osobou. Toto zjištění nevylučuje, aby při dalším věcném posuzování případu byl brán zřetel právě na to, že zažalované výroky pronesl člen vlády, ba její předseda (viz níže).