Rozsudek KS v Brně ze dne 31. 5. 2018, č. j. 30 A 197/2016 - 34

(citace)

Žalobkyně v nyní posuzované věci namítala podjatost oprávněné úřední osoby, kdy dovozovala, že záměrem této osoby (s ohledem na dosavadní postup v řízení, z něhož muselo být žalovanému zřejmé, že žalobkyně nebude moci účinně uplatnit námitku podjatosti) bylo žalobkyni znemožnit podat námitku podjatosti, a to patrně z toho důvodu, že tato oprávněná úřední osoba má negativní citový vztah ke zmocněnci žalobkyně, který vystupuje ve větším počtu správních řízení, a to se značnou úspěšností. Dle krajského soudu se přitom jednalo o důvod, který by mohl být způsobilý pochybnost o nepodjatosti oprávněné úřední osoby založit. Namítala-li žalobkyně v podané žalobě podjatost oprávněné úřední osoby, kterou nemohla vznést dříve v řízení před správními orgány, a zároveň důvody, které uváděla, mohly být důvody pro posouzení podjatosti relevantními, bylo nutno, aby o takto vznesené námitce podjatosti bylo rozhodnuto. Rozhodnout o vznesené námitce podjatosti oprávněné úřední osoby však není oprávněn krajský soud, ale učinit tak může dle ustanovení § 14 odst. 2 správního řádu toliko služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. Krajský soud proto byl nucen z tohoto důvodu přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c), ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s.

48. Shora uvedenému postupu a jeho správnosti svědčí také závěry, k nimž Nejvyšší právní soud dospěl v rozsudku ze dne 6. 10. 2016, č. j. 2 As 161/2016 - 52, dostupném na www.nssoud.cz, v němž se zabýval skutkově i právně obdobnou věcí a kdy v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl: „Stěžovatel se skutečně dozvěděl o tom, kdo je oprávněnou úřední osobou, až doručením napadeného rozhodnutí, a tudíž mu bylo znemožněno namítnout v průběhu správního řízení její podjatost. Stěžovatel však mohl tuto námitku uplatnit u krajského soudu, tedy nikoliv pouze to, že neměl možnost namítat podjatost úřední osoby, ta sama o sobě zákonnost rozhodnutí neovlivní, ale měl tvrdit právě skutečnost, že v jeho věci rozhodovala podjatá osoba. To však stěžovatel, jak správně podotkl krajský soud, neučinil. Pokud by stěžovatel uplatnil před krajským soudem námitku, že považuje Mgr. Blanku Kvetovskou za podjatou, krajský soud by pak mohl napadené rozhodnutí zrušit pro porušení stěžovatelových práv. Stěžovatel však zůstal pouze u tvrzení, že mu bylo znemožněno namítat podjatost, čímž mělo být zasaženo do jeho (procesních) práv" (shodně k tomu též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2017, č. j. 7 As 332/2016 - 44, dostupný na www.nssoud.cz).

49. Krajský soud tak na tomto místě sice přisvědčuje názoru žalovaného, že primárním účelem ustanovení § 15 odst. 4 správního řádu není vytvářet předpoklad pro podání námitky podjatosti, neboť smyslem tohoto ustanovení je především zajistit, aby byl ze správního spisu zjistitelný údaj o tom, kdo se podílí na úkonech a průběhu konkrétního správního řízení. Nicméně v nyní souzené věci tato skutečnost není z obsahu odvolacího správního spisu zjistitelná, přičemž neobstojí ani argumentace žalovaného, že žalobci byla tato osoba známa z předchozího řízení. Jak žalovaný sám uvedl ve svém vyjádření, zaměstnává na odboru dopravy pět referentů přestupkového oddělení, a tedy nebylo možno s určitostí dovodit, že se bude táž osoba znovu podílet na rozhodování věci také v pokračujícím odvolacím řízení. Stejně tak je nerozhodné tvrzení žalovaného, že se každá z těchto osob již mnohokráte podílela na rozhodování případů, v nichž různé přestupce zastupovala v řízení společnost FLEET Control s.r.o., neboť možná podjatost oprávněné úřední osoby se může odvíjet též od poměru ke konkrétní řešené věci či konkrétnímu účastníku, s nímž je řízení vedeno. Pro futuro tedy krajský soud apeluje na žalovaného, aby do správního spisu zakládal všechny písemnosti vztahující se k věci, tj. i záznam o oprávněných úředních osobách v řízení o odvolání, čímž předejde možným negativním důsledkům, k jakým došlo v nyní posuzovaném případě.