Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2016, č. j. 9 As 65/2016 - 43

[1] Kasační stížností brojí žalovaný (dále jen „stěžovatel" = KÚ) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud"), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu stěžovatele, který měl spočívat v tom, že nerozhodl o žalobkyní podaném odvolání proti usnesení Obecního úřadu Jesenice (dále jen „správní orgán I. stupně") ze dne 30. 6. 2014, č. j. OúJ/07927/2014/T/TH, o podjatosti úřední osoby, kterým byly vyloučeny z úkonů vedoucí odboru životního prostředí a výstavby a všechny úřední osoby. Alternativně se domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, pokud by uvedenou situaci soud posoudil jako nečinnost ve smyslu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.").

[2] Krajský soud původně žalobu usnesením odmítl. Toto usnesení bylo zrušeno ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 As 244/2015 – 47, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

[3] Podáním ze dne 3. 3. 2016 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět, neboť stěžovatel vyřídil jí podané odvolání a návrh se proto stal bezpředmětným.

[4] V návaznosti na to vydal krajský soud napadené usnesení, kterým výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 580,50 Kč. Náklady přiznal podle § 60 odst. 3, věty druhé, s. ř. s., protože žalobkyně vzala návrh zpět pro pozdější chování stěžovatele.

(...)

[10] Důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení není otázka zavinění, ale výlučně otázka pozdějšího chování žalovaného spočívající v odstranění závadného stavu, pro který byla žaloba podána. To bylo v daném případě rozhodně splněno. Žalobkyně dále rozvedla své úvahy o vhodné organizaci výkonu státní správy a odpovědnosti žalovaného za její výkon podřízenými správními orgány.